Triumph

Začátky aneb Triumph v prvních letech

Historie automobilů Triumph se sice datuje do roku 1923, ale již před tímto datem společnost vyráběla dle historických pramenů např. jízdní kola.

Během třicátých let pak Triumph produkoval poměrně drahé vozy, které však nešly nijak zvlášť na odbyt. Vysoké náklady, příliš mnoho modelových řad a neúspěšný prodej vedly k celkovému úpadku, který vyvrcholil tím, že v pozdních třicátých letech společnost převzala ocelářská skupina.
Během prvních měsíců 2. světové války se společnost zaměřovala na válečnou výrobu pro britskou vládu. Bohužel v listopadu 1940 byla továrna v Coventry téměř zcela zničena při německém bombardování.        
31. prosince 1945 Sir John Black ze Standard Car Company získal práva na značku Triumph a zbývající aktiva společnosti. Nový majitel však původně plánoval použít značku Triumph pouze jako název pro luxusnější modelovou řadu jím produkovaných automobilů Standard.  Mimochodem značka Standard se neprofilovala jen jako výrobce automobilů, ale i jako výrobce (dodavatel) motorů pro jiné značky jako například Jaguar.

Po 2. světové válce

se Anglie potýkala s úpadkem a motto té doby jednoznačně hlásalo „vyvážet nebo zemřít“. V době, kdy se Jaguar a MG staly úspěšnými v prodeji automobilů v USA, tedy Sir Black změnil strategii a začal rozvíjet jméno Triumph jako samostatnou značku. Prvním pokusem o sportovní vůz byl prototyp Triumph TRX, jehož podvozek vycházel z limuzíny Standard Vanguard, stejně jako jeho motor. Jelikož byl automobil natolik špatný a případná výroba drahá, zůstalo jen u prototypu a automobil se nikdy nedostal do sériové výroby.

obrázek č.1,2: Triumph TRX

Druhý pokus byl nazván TS20 a byl prezentován na London Earls Court Motorshow v roce 1952. Reakce byly natolik pozitivní, že se prototyp dále vyvíjel. Dalším vývojovou etapu pak byl nepoužitelný a nekvalitní prototyp TR (rozeznáte ho díky zaoblené a zkrácené zadní části vozu v porovnání od modelu TR2 který se ve finále dostal do výroby). Produkční model (na základě představeného konceptu TS20), který se tedy dostal finálně do výroby, byl automobil s názvem TR2 představený v březnu 1953.

základě představeného konceptu TS20), který se tedy dostal finálně do výroby, byl automobil s názvem TR2 představený v březnu 1953.

Obrázek č. 3,4: TR2 byl obrovským úspěchem a i proto byl brzy následován modely TR3, TR3A a TR3B.

Naproti tomu limuzína Triumph Renown (1946) a její mnohem menší sestra Mayflower (1950) se neprodávaly moc dobře, a proto byla jejich výroba v roce 1954 ukončena. Limuzína Triumph Renown se tak vyráběla jen v letech 1949 – 1954.    

Triumph si udělal jméno se sportovními vozy i za oceánem, a tudíž se už v roce 1957 sedan Standard 10 prodával v USA pod názvem Triumph TR10, čímž se očividně snažil těžit z reputace úspěšné značky.

Obrázek č. 5,6: Tiumph TR10

V roce 1956 Standard-Triumph

jak byla společnost v té době nazývána, zahájila vývoj zcela nového modelu sedanu. Vzhledem k nedostatku výrobních kapacit pro samonosnou karoserii se projektanti rozhodli pro oddělenou karoserii a podvozek.

Toto rozhodnutí umožnilo továrně produkovat automobily bez vysokých nákladů a s velkou mírou flexibility. Mohly tak být vyrobeny různé varianty karoserie bez nutnosti změn na výrobní lince. Automobil byl uveden na trh v roce 1959 pod názvem Triumph Herald, který se zejména na domácím trhu stal velice oblíbeným vozem.

Herald se stal také předvojem automobilu později nazývaného jako Triumph Spitfire, jelikož Spitfire měl mnoho komponentů právě z Heraldu, včetně podvozku a rámu, který však byl odlehčený a s náznaky samonosné karoserie (Na rozdíl od Heraldu Triumph nemá boční členy rámu, ale naproti tomu vyztužené prahy karoserie).

The 'Bomb'  

Konkurence však také nezahálela a v roce 1958 spatřil světlo světa Austin-Healey Sprite - malý sportovní vůz, navržený Donaldem Healeyem. Automobil měl na trhu okamžitý úspěch, který nemohli v kancelářích Triumphu přehlédnout. Triumph již dříve přemýšlel o uvedení vlastního malého sportovního vozu na trh, ale až po úspěchu Sprite nabyli ve společnosti přesvědčení, že to zvládnou a to lépe než Austin. Zde se tedy začíná psát historie legendárního modelu Spitfire...

V Lednu 1958    

S společnost Leyland Motors, která byla vlastníkem Standard-Triumph, převzala britská společnost Motor Holdings, která zahrnovala Jaguar, Daimler a celou BMC společnost, včetně značek Austin, Morris a MG.

Jedním z výsledků tohoto sloučení bylo, že konkurenční sportovní vozy (Triumph Spitfire a Midget / Sprite od MG a Austin-Healey) byly nyní vyráběny stejnou společností. 

80. léta - konec Spitfire

I přes menší změny British Leyland do Spitfire téměř neinvestoval. I přes to však BL původně plánoval udržet Spitfire ve výrobě až do roku 1982, nicméně již v roce 1980 zjistil, že starý Triumph 1500 ccm nemohl splnit nové kalifornské emisní předpisy… Vzhledem k tomu, že zhruba polovina tržeb Spitfire v té době pocházela z Kalifornie, znamenalo to, že se výroba snížená na polovinu stala neefektivní. A proto i plánovaný koncept s dvoulitrovým motorem navrhovaný panem Michelottym se do výroby již nedostal.

Mimoto auto bylo založeno na staré koncepci a po 18 letech ve výrobě už tak nemohlo konkurovat modernějším modelům konkurence jako např.: Fiat X-1 / 9 a BL vlastní TR7, tedy s automobily které měli již moderní samonosnou karoserii. Dalo by se tedy říci, že se automobil držel tak dlouho ve výrobě jen díky jeho nadčasové a líbivé karoserii i přes skutečnost, že technická část byla v tuto dobu již velice zastaralá.

Poslední Spitfire 1500, ve žluté barvě, s pevnou střechou (hardtop) a rychloběhem, sjel z montážní linky v Canley v srpnu 1980, přičemž nesl výrobní číslo TFADW5AT009898. Tento kus se nikdy neprodával a je stále v muzeu British Motor Heritage v Gaydonu.

80. léta - konec Legendy jménem Triumph

Konec příběhu Triumph není příliš šťastný. V osmdesátých letech byl British Leyland sužován krizí (špatná výroba, špatný management a méně než motivovaní zaměstnanci). Posledním hřebíčkem do rakve byly modely Triuph TR 7 s dvoulitrovým motorem a nepovedený automobil Stag. Management byl přesvědčen, že na americkém trhu jen s drobnými změnami bude moci úspěšně prodávat Triumph TR7 nicméně v té době byl již americký trh specifický a nebylo možné nabízet stejnou koncepci (byť upravenou) jako v Evropě. Ke konci výroby bylo vyrobeno ještě několik kusů s motorem Rover V8, dalo by se ale říci že až příliš pozdě….

Výroba TR7 / 8, posledního skutečně sportovního vozu Triumph, skončila tedy v roce 1981. Jelikož fabriku v těchto letech držela nad vodou jen výroba Triumphu Spitfire, která byla ukončena v roce 1980, model Stag se nepovedl a o TR7 nebyl na americkém trhu příliš velký zájem, je toto de facto konec legendy…

Jméno Triumph se naposledy objevilo na limuzíně s názvem Acclaim. Ve skutečnosti to byla jen lehce předělaná Honda Balade, která sama o sobě vycházela z druhé generace Hondy Civic. Honda tedy chtěla při vstupu na americký trh těžit ze jména Triumph a tento automobil byť vyráběný v Anglii neměl nic společného z dřívějšími vozy značky Triumph.

Značka Triumph je dnes ve vlastnictví koncernu BMW, spolu s dalšími slavnými jmény jako je Riley, Wolseley, Morris a Austin.